New desing - Merry Christmas

Život s Paulou - 2.díl ,,Byla to... PAULA!"

23. července 2008 v 18:48 | Petsy |  Život s Paulou
Nebo spíše tam byla... nějaká malá holka.
Ihned se v ní někoho dávného zhlédla... Prostě ty oči... a... stále jsem ji ale nemohla nikam zařadit...
Takové oči už jsem někde viděla... ale hodně... dávno! Ale vůbec se nezměnily.
Pochopila jsem, že nemůže mluvit, měla dost "zamrzlý" kašel. Vypadalo to, že se každou chvíli zhroutí, byla bílá jako křída
Posadila jsem ji na pohovku, a vzala jsem ji kolem ramen, abych ji zahřála.
Šla jsem do kuchyně a když jsem se vrátila, naskytl se mi roztomilý pohled. Spící holčička měla můj polštář pod hlavou a spokojeně oddechovala.
Tak jsem ji šla uložit ke spánku do mé postele. Spala tak sladce, že jsem tam nemohla jen tak stát. Šla jsem spát vedle ní.
Všude bylo ticho. Jen sem tam zazpíval nějaký ptáček, nebo co. =-D

Vypráví Paula:
Ráno jsem vstala normálně a v krku už mě tolik nebolelo a nepíchalo. Byla ještě tma, ale mě to moc nevadilo. Vrátit se do svého domova po roce, není lehké, získat si takovou důvěru, jako dříve, ale mě se to povedlo na 1.pokus.
Chtěla jsem si ustlat, ale najednou jsem zaregistrovala pohyb Jennifer. Krátce po mne se vzbudila i ona. Šla jsem se podívat k oknu, jestli ještě sněží.
,,Jóóóóóó! Sněží! Supeeer!" Radovala jsem se.Opravdu venku se k zemi snášely bílé vločky. Jennifer už stála na nohou a vesele se na mne dívala.
Pak ale ke mne přišla s vážnou tváří a já se trochu polekala, jelikož jsem měla strach, že se mnou bude mít chuť hovořit o něčem co se shoduje s mým únosem.
Jennifer: ,,A... už je ti líp?"
Já: ,,No,... jo... docela... jo, už (zakašlání) se mi mnohem líp mluví."
Jennifer: ,,To jsem ráda měla jsem o tebe starosti."

Abych rychle odvedla téma, plácla jsem 1., co mne napadlo, toť bylo: ,, Půjdu ven se podívat na
sníh."

Než stačila něco cokoli namítnout nabruslila jsem k šatníku a co nejrychleji se oblékla... Když jsem viděla, že chce něco namítnout, křikla jsem že se těším do školy... (což nebyla v nejmenším kousíčku pravda =-D)
Venku stále sněžilo a světlo už také plně svítilo... byla jsem štastná, že můžu konečně ven bez strachu, že až se vrátím, bude mne čekat mučení.
Pak přijel autobus, a já šla s úsměvem do školy.
Mezitím, co jsem prý byla ve škole dělala Jennifer toasty. Dále nevím...

- - - - - - - - - - - -- POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ- - - - - - - - - - -
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tyna Tyna | 25. července 2008 v 11:12 | Reagovat

Velmi pekne !!!!!!!!!!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama