New desing - Merry Christmas

Život s Paulou - 1.díl ,,Jak to všechno začalo..."

22. července 2008 v 19:13 | Petsy |  Život s Paulou
Jednoho dne jsem prostě měla chuť něco na svém životě změnit... Můžete si jen domýšlet, co jsem si myslela, ale měla jsem chuť přijmout do života někoho nového... DÍTĚ!

Mluvila jsem tedy o adopci, samozřejmě jsem byla připravena přijmout kohokoli, ale osud věděl jinak.
Dětí tam bylo spousty, ale... většina jich byla venku. Přišla jsem do místnosti, kde nebyl skoro nikdo až na dva kluky, kteří hráli nějakou hru a pořád na sebe nějak pokřikovali. Mě byla přidělena holčička, která tam jenom bezmocně seděla v koutě v křesle a četla nějakou knížku.
Byla tam ze všech nejskromnější a nejvíc zakřiklá. Seděla tam sama a vypadalo to, že ji svět vůbec nezajímá, jako kdyby chtěla žít jen v tom svém vysněném knížkovém světě...
Začala jsem diskutovat o její adopci, se vším jsme se shodly, ale prostě jsem si najednou připadala, jako bych se někam propadla.
Seděla tam a vůbec si zřejmě neuvědomila, že jsem přišla, ani naše diskuse ji nejspíš nezajímala.
Dále jsme spolu rozmlouvali o podmínkách, jenže najednou...
Přišla mezi nás a zeptala se : ,,Vy se bavíte o mě?"
A ta, s kterou jsem před chvílí mluvila já se ihned otočila k ní a řekla: ,,Přišel ti dárek ke včerejším narozeninám, budeš mít domov a s těmito slovy se pomalu otočila na mne.
A ten pohled, kterým se na mne podívala si budu pamatovat snad na dosmrti.
Pokusila jsem se ji obejmout a můj pokus nebyl marný, ale stále vypadala nějak zaraženě...
*****
****
***
**
*
O dva dny později:
Zvonil někdo na dveře, jelikož jsem věděla až moc dobře, kdo to bude, spěchala jsem jak nejrychleji jsem mohla.
Objala jsem ji, jak nejtěsněji jsem mohla, byla jsem šťastná, že už nebudu sama, tohle štěstí mi však dlouho nevydrželo...
Dovedla jsem ji dovnitř svého domu, nebyl zcela obytný, jelikož jsem se nastěhovala před 2. týdny.
Zůstala tam stát a zírat, buď zklamáním, nebo úžasem, to jediné jsem z její tváře nevyčetla.
*****
****
***
**
*
O půl roku později:
Z Pauly se stala hvězda fotbalu... Trénovala se svým nejlepším kamarádem Peterem. Ten den, kdy šla na trénink s ním, (nevím proč, ale mnohem raději kamarádila s klukama než s holkama) jsem ji viděla naposledy v tomto roce. Když se měla vrátit domů, nevrátila se a já slyšel od našeho domu křik, který hned utichl. Šla jsem se tedy podívat na hřiště, tam už ovšem nebyla. Peter mi řekl, že odešel dřív. Tedy nevěděl, co se s ní stalo. Ale mě bylo jasné všechno...
UNESLI JI!
*****
****
***
**
*
O 1 rok později:
Dívala jsem se na horor -Vlkodlak- a s hrůzou hleděla na blikající obrazovku. Zrovna u té proměny jsem zaslechla jak někdo praštil do mých dveří. Polilo mne horko. Bylo už dost pozdě... nevěděla jsem kdo by to mohl být.
Seděla jsem ještě asi 10 minut po ráně. Pak jsem se pomalu zvedla a s hrůzou šla otevřít.
Zaujala jsem před dveřmi bojovou pozici a vyděšeně pohlédla ven...
Bylo tam...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sakura Sakura | Web | 22. července 2008 v 19:19 | Reagovat

klásnééééé

podívej se plísky na můj blog a napiš komentíky

2 Světluška☺ Světluška☺ | Web | 16. října 2008 v 15:03 | Reagovat

supr

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama